Channeling - Můj duchovní partner

07.02.2015 14:45

7.2.2015

Často nás „trápí“ láska a partnerské vztahy,……
Můj duchovní partner jsem JÁ
Archanděl Michael a posel světla Daniel
„Neustále toužíte po tom pravém partnerovi či partnerce. Největším partnerem, ale jste sami sobě Vy. My vidíme, jak strádáte po lásce, jak ji hledáte v každém doteku, úsměvu , milém slově. Vy, kteří jste zadaní se divíte, že kouzlo po čase vyprchá. Vy, kteří jste nezadaní neustále hledáte. Trápíte se, protože nevíte. Hledáte jistoty, které nenacházíte. Pokud by se Vám je někdo pokusil dát, tak je stejně odmítáte. Už chápete, co tím chci říci, co Vám sděluji, vždy když zatoužíte po lásce? Abyste mohli milovat čistě svého partnera, musíte nejprve milovat sami sebe. Objevíte-li dokonalost sami v sobě, v každém svém činu i myšlence pak budete milovat a budete milováni.
Povím Vám příběh jazykem kterému porozumíte:
Ještě za dob, které jsou vesmírně vzdálené stylu života, jakým žijete vy teď, žil mladík. Mladík byl skvělý milenec, jeho pověst se šířila mezi děvčaty a každá ho chtěla poznat. Žil ve městečku v podhradí. Měl slušnou práci, dělal královského písaře, takže byl schopen zajistit svou ženu i případnou rodinu. Tento mladík, ač jak jsem již řekl, neměl o ženy nouzi, byl neustále nespokojený, byl nešťastný, toužil po lásce, které se mu v náručí žen nedostávalo. Jeho fyzické potřeby sice byly naplněny, ale on byl hluboce nešťastný.
Jelikož v těchto dobách bylo náboženství a víra v lidech velice zakořeněné, mladík se modlil. Modlil se k Bohu. Bůh viděl a sdílel jeho bolest. Mladík žádal o zázrak vysvobození jeho prahnoucí duše. Jelikož Vám Bůh dal ten největší dar, dar svobodné vůle, nemohl zasáhnout proti mladíkově svobodné vůli a on si teď vybral bolest. Rozhodl se ale, že mu ukáže jinou cestu. Poslal mu tedy do života děvče. Byla to nádherná kyprá žena, krásná jako nebe, v každé situaci veselá. Dlouhé tmavé vlasy jí spadaly až po kolena, její křivky byly tak dokonalé, že po ní toužil každý muž. I mladík zatoužil. Netrvalo dlouho a mladík se se ženou oženil. Když vyprchalo novomanželské opojen , mladík začal být opět nešťastný. Nechápal proč. Jeho žena byla chápající a milující, krásná a inteligentní, skvělá hospodyně. Jak se zdálo, to mladíkovi nestačilo. Začal ji podezřívat, začal na ni žárlit, hledat chyby a vyvolávat hádky z maličkostí. Celé manželství se točilo v kruhu. Jeho žena ho vroucně milovala, milovala ho více než sebe a vše mu trpěla. Žili takto nějaký čas a žena začala vadnout jako květina. Krása se začala ztrácet a jiskra v jejím oku uhasla. Až jednoho dne se jí dostalo uvědomění a ona od něho utekla. Mladík zůstal se svým utrpením sám.
Zase žádal Boha, stěžoval si, zlobil se na něho, že mu nepomohl, že jeho život je pustý lásky. Kde tedy má hledat smysl života, když ne ve své rodině. Bůh viděl a sdílel jeho bolest. Poslal mu tedy do života horského postavce. Byl to postarší muž, jehož život se odehrával vysoko v horách, v klidu a moudrosti nezlomné přírody. Mladík mu povyprávěl své neštěstí a muž ho vyzval, ať jde s ním do hor. Mladík už nevěděl kudy kam ve své vnitřní prázdnotě a pastevce uposlechl. Vypravil se tedy vysoko do hor.
Pastevec měl ženu, nebyla to typická krasavice a vyzařovalo s ní něco, co nedokázal mladík definovat a co ho fascinovalo. To stejné vyzařovalo z pastevce, i když trochu jiným způsobem. Mladík dlouhý čas pozoroval tuto rodinu. Přes den těžce dřeli, dřel s nimi. Večer si povídali a smáli se spolu. Mladík pořád nechápal. Až jednoho dne porozuměl. Oni byli prostě a jednoduše šťastní z toho, že jsou jací jsou. Mladík se rozzářil tím poznáním, protože už chápal, že štěstí nespočívá v tom druhém, ale v nás samotných. Pastevec to věděl. Nikdy nad tím nepřemýšlel prostě to tak žil. Také jeho žena věděla, že nejdříve musí nalézt cestu sama k sobě a pak se jí rozzáří cesta ke svému muži. Milovala se taková jaká byla, i když zrovna spálila oběd, zšedly jí vlasy či jí byly těsné šaty. Milovala se a pastevec ji také miloval. Stejně tak pastevec věděl, již nebyl nejmladší, jeho venkovní krása byla ošlehána větrem, ale jeho vnitřní krása zářila jako slunce. I on věděl, že se musí přijmout a mít rád takový jaký je, proto aby mohl dát lásku své ženě, světu. Nikdo je to vědomě neučil, prostě takový byli. Spjati s přírodou prostě žili, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě, milovat a být dokonalý takový jaký jsem právě teď. Mladík to pochopil. Ty nedostatky, které na sobě dnes a denně nacházel, hledal také na své ženě. Tu prázdnotu, kterou v sobě nesl tím, že si sám sebe nevážil, nedokázala jeho žena zaplnit a on ji z toho vinil. Protože v sobě nenacházel lásku, lásku k sobě, lásku k Bohu , nedařilo se mu milovat ji a nedokázal věřit ani její lásce.
Nově nabitý vírou se vrátil do svého rodného městečka. Zrovna byl den oslav narození královského syna. Do města se tedy sjeli obchodníci ze širokého okolí a s jedním obchodníkem přijela i jeho žena. Když utekla, našla domov u jedné rodiny obchodníků s krajku. I ona si mnoho uvědomila, zařekla se, že již nebude dělat vše proto, aby ji druhý miloval. Pochopila, že i kdyby se na tisíckrát snažila, ten druhý ji nebude proto milovat. Toto pochopení jí přineslo potřebný klid a on si opět našla cestu sama k sobě. Už se nebála. Mladík uvidíc svou ženu nabral odvahu a přestoupil před ni. Povyprávěl jí celý příběh a ona mu naslouchala. Otevřela mu s důvěrou své srdce a on otevřel své. Bez výčitek skutků minulých a bez očekávání činů budoucích. A jak to říkáváte v pohádkách, žili šťastně až do smrti.
Porozuměli jste tomu příběhu lásky?
Už znáš odpověď? Zní. Najdi sebe a miluj sebe a budeš milovat i milován.