Je čas :)

Teď je ten pravý čas postavit se sám za sebe. Neustále poslouchám ze všech stran: "Já jsem asi z jiné planety."  Hodně z nás mám pocit, že nerozumí tomu co děje a přesto "to" neporozumění žije. Je čas probudit se a projevit se, protože všichni co tu jsme, jsme zde správně :). Mluvme tedy srdcem a mluvme hlasitě.

 

Tuto báseň jsem napsala před pár lety, při hledání a pochopení toho co děje, jako reakci bez akce na lobistické všežravce. Nyní cítím, že je čas, aby promluvila svým poselstvím.

 

Plápolající oheň

Rozpoután tím hněvem

Červené vlajky

Zdvíhají se v plamenech

Lid poblouzněný egem

Nepociťuje ten žár

Bez pochopení nutnosti

Nutnosti Světla

Vyrve si srdce a zadupe ho v popelu

 

Jeden křičí

A druhý se směje

V hospodě marnosti

Zlobu do sebe leje

V rohu sedí on

Co byl se svojí vírou

Vírou v lid

Vírou v lásku a radost

Vírou v sebe

Odvržen

 

Prý s naivitou spjal ruce

Řekl ten

Co pije sedmý pohár

Jeho srdce je již po záruce

 

Chvíli poslouchá on

Co tiše seděl v rohu

S úsměvem a láskou se zvedá

A promlouvá k egem pasenému lidu

Zář vychází z něho

Celý prostor zahaluje se něhou

Tu pokorně sklání se ego

V hospodě marnosti

Poháry zloby náhle vyschly

Lidé kousek Boha

V sobě našli

 

Vychází slunce

A ten kousek malého ráje

Šíří se pomalu

Pomalu v jednoduchosti

 

Lidem zdá se

Příliš snadné žít v lásce

Proto raději běží

Po šedivé trase

Trase jistotou v negaci

V té se přece ego neztrácí

 

Vychází slunce

A o ten malý kousek ráje

Bojuje lhostejnost s nezájmem

Ve strachu uchopené

Chvíli vnímá tu situaci

On co tiše postával stranou

S úsměvem a láskou kráčí do davu

A promlouvá k egem pasenému lidu

Zář vychází z něho

Celý prostor zahaluje se něhou

Tu pokorně sklání se ego

Na planetě marnosti

Řeky zloby náhle vyschly

Lidé kousek Boha v sobě našli

 

Najednou lid se nadechuje

Objevuje potenciál svobody své vůle

Ego kvílí

A tu možnost zavrhuje

Kvílí a v bolesti se kroutí

Svými drápy

Marně rýhy brousí

Kvílí a mění se  v zář

 

Planeta září

Každý žije

Nikdo nepřežívá

 

Plápolající oheň

Rozbouřen tím hněvem

Náhle utichl

A všude je klid

 

Vychází slunce

Země stává se rájem

Nikdo neshlíží s nezájmem

Každý v radosti

Lidé kousek Boha

V sobě našli

 

Věnováno poselství pana Ježíše Krista