Poselství červenec

Přijato ze Shambally 11.7.2016

Červenec je rozmanitým obdobím plným barev a vůní. Nevidíš-li je a nepřičichneš-li si ke květině, marníš svůj čas zde na Zemi. Propojení mezi Tebou a matkou Zemí, je tak silné, že jej nelze oddělit, nelze na ně zcela zapomenout.

I když postavíš vysoké a pevné zdi, uzavřeš okna, zahalíš se a do očí nasadíš sluneční brýle, neschováš se před světem, před životem. Příroda je kolem tebe a ty jsi její součástí.

Síla Matky Země slábne, tvojí vinou a ty slábneš s ní. Znečišťujete prostředí, ničíte ozonovou vrstvu, kácíte pralesy, pleníte oceány. Matka Země je již unavena, dopřejte ji čas, aby mohla načerpat sílu. Nelze v srdci chápat, že jste se rozhodli páchat škody tak velkou rychlostí a v takové intenzitě a myslíte si, že se vše obejde bez důsledků. Svázali jste se tolika pravidly, že necháte jiné, aby pro peníze pokáceli stromy, které zde rostou tisíce let. Tisíce let vývoje lidstva a Vy jste se teď, když jste došli na vrchol, rozhodli vše zahodit a vrátit se zpět na začátek.

Člověk je všemocným a dokonalým tvorem, jehož požehnáním je dar tvoření. Často Vám tuto skutečnosti připomínáme, když vzhlížíte k Bohu a žádáte o dary nebo se na něj zlobíte. Máte dar tvořit, a máte také dar pomoci Matce Zemi, neotálejte tedy. Posílejte Matce Zemi lásku a modlete se za ni. Modlete se za uvědomění si, že člověk nemůže být živ bez slunečního záření, vody, půdy, rostlin a zvířat. Příroda nemůže plně naplnit své poslání bez střídání všech živlů. Vzpomeň si na toto poselství vždy, když hodíš sáček do odpadkového koše a vždy, když necháš uschnout květinu. Nejde zde jen o tebe, jako člověka, jde zde o celý Vesmír, který čeká, až se rozhodneš ve svém jednání. Neovlivňuješ jen sebe a život zde na Zemi, svým chováním ovlivňuješ i ty bytosti, které ti nejsou viditelné. Jejich poslání a naplnění je také v tvých rukou. Selže-li Matka Země, celý Vesmír začne nový cyklus, vše začne znovu od prvopočátku. Život je v tomto krásný, ale došli jsme až sem, chceme postoupit ve vývoji dál. Dovol si poznat sama sebe jako milujícího člověka, neodděleného sama od sebe, ani od přírody. Dovol si to a dovol to i nám. Máš tu moc, jako jednotlivec i jako celek.

Rozhlédni se a pak teprve promluv.