Právě teď

13.03.2019 20:26

V posledních letech,  měsících, týdnech, dnech, minutách procházíme kolektivně obrovskými změnami vědomí. Minulé dny se ztrácí v paměti a na plánování budoucnosti nám již nezbývá tolik prostoru. Přítomnost dominuje našim životům a my se zbavujeme veškeré zátěže, kterou jsme kdy na svá bedra naložili. Není to lehký úmysl.

Jelikož má lednice na první i druhý pohled zela prázdnotou, rozhodla jsem se obnovit zásoby a vyrazit do blízkého obchodu.  Před obchodem jsem si uvědomila, že se mi vlastně nakupovat vůbec nechce a výšlap mimo město se jevil jako naprosto geniální nápad. Mé tělo toužilo po pohybu, má mysl po klidu a mé srdce po léčivé harmonii přírody. Myšlenka dala čin a už jsem mašírovala z města pryč. Po deseti kilometrech jsem bohužel musela konstatovat, že i má genialita má své meze, protože moje obuv byla zvolena na rychlý nákup nikoliv do lesa.

Měla jsem několik mnou přípustných možnosti, za A) půjdu dál a nejspíš sedřu ze svých nohou kůži NEBO za B) půjdu dál a sedřu ze svých nohou kůži. Možnost C) byla vyčkat na náhodného spoluchodce a umluvit ho, aby mi půjčil své boty. Po krátkém uvažování nad poslední možností, a po velmi dlouhém uvažování nad možností B, vyhrála možnost A :-))). A skutečně, sedřela jsem ze svých nohou kůži :-), ale byl to ideálně strávený čas v danou chvíli a daném okamžiku :-)...nic bych nezměnila. Datel dobýval les, voda šuměla v líbivých tónech, vítr definoval mé kroky…

Proč na tomto místě vypravím pár bezvýznamných okamžiků mého dnešního dne? Protože náš život je soulad malých či velkým rozhodnutí. Jedno rozhodnutí za druhým vytváří přítomnost, ve které se nacházíme. Malá rozhodnutí otevírají dveře pro rozhodnutí velká. Stále málo nasloucháme sama sobě a snažíme se naplnit naše uměle vytvořená očekávání. Nečekejme již a buďme sami sebou. V souladu s morálními zákony, nohama na Zemi, naslouchejme volání svého srdce.

 

Najděme svou vnitřní pravdu a žijme radost. Hledejme jí v každém okamžiku, dokud jí v sobě neobjevíme. Povinnost je součástí našeho světa, ale neměla by převažovat nad touhou mého těla a mého srdce. Inteligence by neměla převažovat nad mou vnitřní moudrostí a morálním zákonem ve mně. Cizí pravda by neměla převažovat nad mou vnitřní pravdou. Možná si za poznáním sama sebe sedřeme nohy z kůže, možná nás bude bolet srdce a možná nebudeme mít nejnovější model automobilu, ale budeme sami sebou.

V souladu s událostmi, které přichází, to jediné má smysl. Ptejme se, kým jsme a kým se chceme stát. Jedině tak se skutečně najdeme ve svých postojích a přijmeme zodpovědnost za své myšlenky i činy. Máme jeden jako druhý nejvyšší čas.