Spolu v Souladu

Doba, ve ktere se nachazime a jez je rovnovahou v disharmonizovanem svete, je jednodussi nez se muze na prozitky zdat.
Pokud se nechame unaset transformacni vlnou v souladu se svym vnitrnim vedenim, bez toho abychom se branili zivotu, vse je snazsi.
Neznamena to vsak souhlasit ci naopak ignorovat deni ve svete okolo nas, ba naopak.
Dnes vice nez-li jindy potrebujeme jeden druheho.

Abych poznala sebe, poznavam tebe, jsi mou soucasti a ja jsem tvou, skrze tebe se stavam kym jsem. Jsem.

Zapomenme na dogmata, rady a pravidla.
Malo z nich je v tomto roce platnych. Mnoho z nich bylo cela staleti prekrucovano a odvraceno od sve puvodni podstaty. At se jedna o ritualy, lecebne techniky ci zpusob mysleni a moralni řád. Pravidla a pomucky jsou platna pouze tehdy, pokud jsme s nimi zcela v souladu. Platnost jim nedava instutuce ci spolecensky status osoby, ktera je propaguje. Slova druheho jsou  platna, pouze pokud jsem s nimi zcela a uplne ve vnitřním Souladu. Pokud s nimi nejsem v souladu,...  Nebudu se s nimi za kazdou cenu ztotoznovat, ale budu se ptat sama sebe, kde je ma pravda v techto slovech, v teto situaci. Kdo jsme v této situaci Já a kým se skrze ni stávám. Nezamenujme vsak NeSouhlas nasi myslim s vnitrnim NeSouladem. Mnohdy nase mysl nesouhlasi s tim, co vnitrne citime pravdive. Deje se tak ze strachu ze zmeny, at uz je prijemna ci neprijemna.
Jsem tim kym jsem pokud uvnitr sebe jsem v harmonii. Harmonii najdeme budeme-li zit Spolu. Ne, kazdy jeden zvlast. Ne, kazdy jeden ve svem svete. Ale spolu, jako celek. Naslouchajic svemu vnitrnimu vedeni, naslouchajic svemu srdci, prijimajic druhe jako barevny celek, ktery odrazi nas vnitrni svet.

V posledni dobe, v tomto tempu casu, neni lehke pohlednou do sveho nitra a divat se pritom druhemu do oci. Zijeme v iluzi, ze nestihame svuj zivot a na reseni svych starosti vycerpame vsechnu energii, které se nam pak jiz nedostava pro chapani a prijimani druhych. Nebo naopak, vsechnu svou energii vkladam do druhych, ci pouze do naseho odrazu v nich a na pochopeni nas samych se nam jiz sil nedostava. Pravda je, ze energie je vsude more, pokud vsak netvorime zivot podle nasi vnitrni pravdy, neumime si ji přijmout, prozit ji a darovat ji.

Otázka, ktera je stále ještě platná i  pro toto obdobi je: ptejme se sama sebe kdo jsme a kym chceme byt. Bez iluze omezeni si priznejme kym se chceme stat a jaky zivot chceme zit. Delejme cinnosti, které jsou radosti pro nas same a tim si vytvarime dostatecne mnozstvi energie a chuti na cinnosti, ktere nas asi uplne na oblacek euforie nevynesou, presto potrebne jsou, jake je treba uklid ci jine. Zijme spolu a skrze druhe poznavejme svet. Muzeme uteci pred zivotem a zavrit se v tichych meditacich, ale bez kontaktu z druhym se stavaji pouze polovicni pravdou. Jsou pouze koncem bez zacatku, cilem bez cesty.
Spolu ma smysl, to je tvoriva sila, to je zivotni energie. Sami ma smysl, je to zacatek spolu, je to konec spolu. Sami a Spolu to jest Jednota.

Jako lidstvo jsme tam, kde je posledni jeden z nas, pokud kazdy jeden z nas muze pomoci druheme najit vnitni harmonii at uz slovem ci cinem, mel by tak ucinit, jedine tak jdeme vstříci pravdivému pochopení sama sebe.