Svobodná volba

Možnost volby, kdy je možnost pomoci a kdy ne?

Žijeme na planetě, kde máme dar svobodne vůle, vse se vzajemne neustále ovlivňuje, tím ze jsme na stejne planetě, v konkrétním míste, spolu, sami,...tím ze na sebe myslíme, ze o sobě vzajemne mluvíme, ze k sobě něco cítíme....vzdy se neco deje, kazda jedna myslenka ma svuj vysledek,...Toto vse do jiste miry, kterou urcujeme my - tedy ja jako jedinec, ja jako tvruce-, ovlivňuje naše prožívání, naše cítění, naši náladu, náš život....Nejde jenom o bezprostřední dění na naši planetě, ale o cely cyklus byti, vesmír ovlivňuje nas a my jej. 

Jsme zároveň tvůrci i pozorovateli té same situace. 


Rádi bychom vsichni byli šťastní a zdravi, chtěli  bychom, aby zdravi a stesti  žili i naši milovani..maji na to pravo, maji vsak pravo rizhodnout se jinak.... cesta driheho muze byti opacna, presto  je to tak v poradku. Vse ma svuj cas, sve misto a svuj duvod. 

Máme možnost volby, můžeme druhému nabídnout pomocnou ruku, pokud o ni stojí,...nestoji-li o pomoc, volí momentálně jinou cestu, my bychom meli toto rozhodnutí respektovat. 

Většina z nas pomoc chce, jsme vnitřně nastavení, abych hledali neustálý soulad, byli zdravi na těle i na "dusi". 

Pokud chcete pomoci druhému a on nechce, co pro neho můžete udělat? Důvěřovat v rozhodnutí člověka, důvěřovat v cely proces, důvěřovat, ze nas milovany clovek,  se rozhoduje v souladu s přáním duše. Vzajemny Respekt a důvěra nam i potažmo druhému hodně ulehčí. 


Co se tyče prace s energii a modlitby?

Energeticky se neustále ovlivňujeme, myšlenkou, pocitem, slovem, činem, vse je jedna velká mozaika. Nevidíme celek, ale jen část toho co tvořime. Jaky mam asi vliv na člověka, kterého potkám na ulici?...zda se ze žádný, přesto naše setkání ovlivňuje jeho i mne. 

Cílene použití léčivé energie, by mělo byt vždy s respektem k rozhodnutí člověka, tedy s jeho souhlasem.. Tedy léčit nelze toho, kdo o léčení nestoji, nelze nahlizet tam, kam kam si člověk nepřeje,...takovy benefit mame na poamete Zemi, i kdybychim nahlízeli, není nam dovoleno vidět. Vzájemně pochopeni a pokora by vždy měla bytí zachována.

Modlitba je záležitost srdce. Každá modlitba je vyslyšena, stejně jako každá mase myšlenka je viděna. Žádáme -li modlitbou o pomoc pro naše blízké, je vyslyšena, pomoc prichazi, když je to v souladu se svobodnou vůli člověka, případně cestou jeho ducha. 

Modlí-li se kolektiv za někoho, je to dar. Vsak i veda nam dnes potvrzuje, ze kolektovni modlitba ma laskave vysledky.  Modlitba respektuke stávající rozhodnutí jednotlivce. Je fajn, pokud se sejdeme k hromadne modlitbe, aby ten za koho je modleno, tak věděl. Uz jenom samotne vedomi, ze na neho nekdo timto zpusobem mysli otevira srdce a dodava silu. Stejně tak máme právo vyslanou lasku modlitbou přijmout a odmítnout. 

Zodpovědnost jakým způsobem odzijeme svůj život, jestli v lasce nebo ve strachu, máme každý sám za sebe. Ostatní mohou nabídnout jakýkoliv způsob pomoci, ale vzdy je na nas jestli ji přijmeme, někdy tak uděláme více vedome, někdy méně vedome, však rozhodnutí je na nas. Když si tohohle budeme vědomi, hodně nám to ulehčí život.

Je cas prijmout vedomi, ze jsme pozorovatele a tvurci. Tvořme v lasce. 

Vse je výsledek našich rozhodnutí, vse ma svou příčinu, ať v dobrém ci špatném.

Neexistuje návod na život, ani univerzální rada, každý jsme tím kým jsme, za mne co si můžeme vzajemne prát, je abychom vsichni do jednoho, volili cestu duše a vrátili se ke své podstatě, tou je Bozi naruc, nejvyšší vibrace, laska sama, stav bytí v čiste lasce, v Jednotě,..návrat domu...dovede nas tam rozhodování v duchovním principu, Bezpodmínečná lásky k nám samým a k sobe navzájem, vzajemne pokora a důvěra,...

Nelpeme na zalezitostech ega, buďe moudri...


Ze to se snadno rekne a tezko zije?

:), vseobecne přijímána pravda, však proto se většina z nas motá v kruhu reinkarnaci, ale přesto to jde,...jen se nesoudit a nepropadá pocitům viny, kdy se něco nepovede, jít dal se záměrem žit v lasce


Je těžké respektovat rozhodnutí druhého, když trpí,..

Ano, je těžké nechat druhého trpět, když vídite  ze stačí mnohdy málo, aby se mel dobře. Co v tom bodě udělat? Důvěřovat v lasku a volbu druhého, nabídnout mu pomoc pokud o ni stojí, respektovat pokud o ni nestoji,...v bode kdy prijme nabizenou ruku  udělat vse co můžeme a co cítíme, respektovat jeho rozhodnuto a důvěřovat vyššímu záměru,..vsak kdo mize  říci co ke spravne

Je to naivní? Nebo je to spise osvobuzujici pro všechny? Podle mého poznání víme hodně málo o životě, o vesmíru a zákonitostech duše. Spousta informaci, byt přijata od našich průvodců je zkreslena, úrovni našeho vnímání. Jediné co v pravdě víme, ze nic nevíme, proto neustálý rozpor mezi vírou a rozumem.

Z pohledu věcnosti vlastně o nic nejde, přesto každym rozhodnutím rozhodujeme o naši dusi, nezazijeme nic co už jsme nezažili, neuděláme nic co už učiněno nebylo. Realita je široký pojem a budoucnosti je spoustu, žádná není špatná nebo dobra, proste je. Některá nas vede s sobě samým, některá nas oddaluje. V důsledku dříve nebo pozdeji vsichni dojdeme jednoho výsledku. 


Co ma podle mne smysl? Volit radost a nebát se dalších cest, dalších prespektiv, dalších poznání, nesoudit čemu nerozumím, nesoudit druhé, byt v pravdě.