Začátek

18.01.2016 16:57

 

S novým rokem k nám přicházejí nové začátky. Dáváme si předsevzetí či pokračujeme v trendu minulého roku, až až až budu mít o pět kilo méně, budu mít lepší práci, budu vydělávat více peněz, až budu mít více času,…. tak budu MOCI. Nemusí začínat rok, nemusí být ani pondělí, ani zítra, abychom začali vnímat současnost, abychom žili. ZAČNĚME HNED.

 

Co by se stalo, kdybychom říkali na vše, co do našeho života přichází ANO? Možná bychom se dostali do hodně bláznivých situací, jako Jim Carrey ve filmu Yes Man, ale v nejpravděpodobnějším případě bychom prostě jen zkusili pár nových věcí a náš život by se obohatil o nové prožitky. Pravda, je zde i možnost, že v nedozrálém případě, bychom prostě jen s hrůzou tyto prožitky přežili. 

 

Občas je ale skutečně potřeba říci ANO ŽIVOTU, a vystoupit z ulity, do které se stahujeme. Čím dál více jsme se začali uzavírat před světem, přitom zkreslený svět nám více a více proniká do našich domovů prostřednictvím internetu a televize. Máme přístup ke spoustě informací, ale víme čím dál méně. Bojíme se čím dál více.

 

Nutíme se do extrémů: naprosté pohlcení prací, naprosté pohlcení televizí, naprosté pohlcení veganstvím, naprosté pohlcení flámování, naprosté pohlcené esoterickým světem,  naprosté pohlcení náboženstvím, naprosté pohlcení v  nemoci atd. I to je realita. Otázka je jestli je život sám o extrému, jestli by skutečně jediným extrém v životě neměla být bezmezná víra v život jako takový, život jako JÁ, VESMÍR, BŮH.

 

Každý z nás se snaží s životem nějak naložit, ve většině času se ho snaží přežít, aby si ho pak mohl na pár zlomků času užít. Někdy si říkám, jaký toto má smysl? Zřejmě obrovský, jinak bychom to nedělali. Duše se chce poznat ze všech stran, to beru. Ale kdo se má každé ráno dívat do zrcadla na ten výraz bez výrazu a pak tento výraz vidět jako odraz vlastní duše v desítkách tváří. To už teda neberu.

 

Život je bomba :), v tom nejlepším a požehnaném slova smyslu. Je Boží ve všech jeho střípcích, ve všech jeho časech a ve všech jeho podobách. Je pestrobarevný a vůbec není náhodou ani náhoda. Život je úžasný, když se radujeme a naše duše i tělo se chvěje štěstím. Život je úžasný, když milujeme a jsme milováni. Život je úžasný, když jsme nemocní. Život je úžasný, když je naše srdce rozervané na kousky. Život je úžasný, i když bolí. Protože život žije, nepřežívá a nezevšedňuje, tepe v každém okamžiku v každém z nás.

 

Jelikož jsme se ale generaci za generací utvrzovali v tom, že život je bolest, rozhodli jsme se jeho tep utlumit. Uzavřít ho stejně jako naše srdce do škatulky, zakulatit se ve stereotypu a pokud možno, co nejméně nechat jeho světlo zazářit v našem běžném dni. Samozřejmě vždy je někdo kdo zaslechne volání své Duše a životu se otevře, ale je to dřina. Nastane fáze hledání a rozpomínání se. Jeden krůček vpřed, dva vzad. A kde je teď?

 

Přítomnost to je ten klíč.

Začátek to je ta cesta.

Nádech to je ta síla.

 

Začněme každou vteřinu jako něco nepoznaného a přitom bezpečně známého. Teď a tedy. Jako něco kouzelného za co stojí tajit dech. A pak přijde nádech. Ta síla, která nám otevře každé dveře a rozproudí naše srdce.

 

Teď a tady jsi ve své dokonalosti. Vnímej a prociť, jak venku svítí slunce a štěká pes. Vnímej a prociť, ten čas kdy se ráno probouzíš. Víš co si ráno první uviděl/a? Vnímáš, co vše vidíš teď v tomto okamžiku? Vnímal/a si ten hřejivý dotek peřiny? Vnímej a prociť, každý svůj nádech a výdech. Vnímej a prociť, jak tě voda laská a očišťuje, když se myješ. Vnímej a prociť, jak se látka tvého oblečení dotýká kůže. Vnímej a prociť, jaké vůně a chutě cítíš, když jíš. Vnímej a prociť přítomnost ostatních lidí. Vnímej a prociť každou činnost tvého života,…. jak se prsty dotýkají klávesnice, jak tě hřeje deka pod kterou se krčíš, jak tě laská dotek tvých milovaných. Vnímej, prociťuj a buď.

 

Být tady a teď je darem, je čas ho přijmout a užít si ho, bez strachu, bez předsudků a bez soudů. Prostě žít. Už jsme to dokázali, udělejme to znovu a napořád.

 

Narozením to vše začalo, smrtí končí. Dva největší zážitky našeho bytí na planetě Zemi. Vyplňme ten prostor mezi nimi ŽIVOTEM SAMÝM v plné jeho kráse.